Žiješ v minulosti, přítomnosti, nebo budoucnosti?

Žila jsem budoucností, zaobírala se minulostí a zapomínala na přítomnost. Teprve až praxe v K-centru, které se zaměřuje na osoby užívající drogy, mi otevřela oči. Tam jsem pochopila, že minulost nezměním, budoucnosti se nemusím dožít. Důležitá je pouze přítomnost.

Žiji v přítomnosti, kterou si užívám naplno. Soustředím se na tady a teď, na moc přítomného okamžiku. Každé ráno, když otevřu oči, se zvědavostí čekám, co mi den přichystá za překvapení. Někdy to jsou dny zalité sluncem, jindy přes sluníčko přeběhne nějaký mráček, ale jednu věc tyto dny mají společnou – zážitky. Jsou to dny plné nevšedních zážitků.

Jsem ráda, že nemám věštící kouli, která by mi řekla v tolik a tolik hodin tě čeká to a to. Kdepak, nevědomost je lepší. Tou začíná to pravé dobrodružství. A i když si daný den rozplánuji, co všechno stihnu, splní se mi to, ale občas jiným způsobem, než jsem si to představovala – s originalitou a humorem sobě vlastním.

Přání se mi plní většinou jiným způsobem, než si přeji.

Byla jsem hodně dlouho bez partnera a moc jsem si nějakého přála. V té době jsem četla knížku Jak si správně přát, a protože si ráda zkouším věci na vlastní kůži, nenapadlo mě nic lepšího než vyslovit přání. Přála jsem si, aby mě oslovil nějaký muž. Ve své fantazii jsem si představovala, jaké by s ním asi mohlo být rande, jaká by mě mohla čekat budoucnost.

Přání jsem vyslovila ráno a teď už bylo skoro odpoledne a nic. Žádný muž mě neoslovil. Šla jsem do posledního obchodu, do knihkupectví, po velmi rušné pěší zóně a stále nic. Říkala jsem si, že se mi tohle přání dneska už nesplní. A najednou se se mnou někdo začíná bavit o počasí. Pěší zónou prochází obrovské davy lidí, ale tenhle člověk vidí pouze mě. Přijde mi to, jako když býkovi ukážete červený hadr – také si všímá pouze jeho.

Také prohodím pár slov o počasí. Na otázku, kam jdu, odpovím popravdě, že do knihkupectví a náš hovor se stáčí ke knihám. A když se odpojuji, ptá se mě ten muž, jestli mi může dát svůj e-mail. Odpovídám mu, že děkuji, ale ne, loučím se a pádím, co to jde směr knihkupectví zaplout mezi regály a být neviditelná.

Mé přání se mi splnilo, ale … místo představy mladého, hezkého, přitažlivého muže s vysportovaným tělem, o pár let staršího, než jsem já; mi přání do cesty postavilo o cca 20 let staršího muže, který evidentně žil už dlouhou dobu bez partnerky a toužil po blízkosti. Bohužel z mé strany byla přitažlivost na nule.

Když by mi někdo to ráno řekl, že mé přání se mi takto splní, neuvěřím mu. Nevěřila bych to ani věštící kouli. A co z toho plyne? Pro mě velké ponaučení, až si příště budu něco přát, musím lépe formulovat objednávku. A také se nad důsledky svého přání usmát  Tyto důsledky mě neodradí, přát si budu dál a těším se, jaká překvapení mi přání nachystají.

Osvobodila jsem se, od co by, kdyby a až budu starší, až budu mít více času, až si najdu jinou práci, až, až, až … Tyto úvahy mě nikam neposunou a místo přemýšlení, jdu do akce a konám. Svou budoucnost tvořím přítomností.

A pokud v přítomnosti nezvednu zadek a nezačnu něco dělat, budu mít budoucnost zajetou stále ve stejných kolejích. A to nechci. Chci mít budoucnost plnou co největšího počtu zářivých dní, dělat v ní jen to, co mě baví, dělat něco proto, že to chci a ne proto, že to musím dělat, chci dělat věci, které mi dávají smysl, a mám z nich upřímnou radost. Tohle všechno nejde uskutečnit bez akce. Životem v přítomnosti přetvářím už teď svůj život v budoucnosti.

Minulost považuji za hluboký zdroj moudrosti. Vnímám jí jako učebnici života, ze které se ráda poučím ze svých nezdarů a podívám se na dosažené úspěchy, které mě motivují k dalším úspěchům v přítomnosti.

Vždy jsem žila v budoucnosti a minulosti. V přítomnosti jsem se naučila žít teprve nedávno.

Měla jsem plány – až vystuduji, vdám se do svých třiceti let; budu mít manžela a tři děti; práci, která mě bude naplňovat a celý život budu šťastná a spokojená. Budu cestovat a dělat to, co mám ráda, tedy nebudu mít důvod k nespokojenosti. Smutek a trápení budu prožívat minimálně, většinou budu zářit jako sluníčko a usmívat se. V životě mi nebude nic chybět, všeho budu mít dostatek.

Krásná představa; zpětně si říkám, že i trochu naivní; nalajnovaná krok za krokem, jak můj život bude probíhat. Přiznám se, že jsem byla hodně zaskočená, že se moje představa neplní podle nalajnovaného rozvrhu. V jednu chvíli s partnerem vybírám jména pro naše budoucí děti a vzápětí mi partner oznamuje, že chce vztah ukončit.

Svatba, děti, společný dům se zahradou, mazlíček, život plný lásky, něhy a porozumění. Nic z toho se nekoná. Jsem sama, opuštěná, zničená, na dně. Na žádný další vztah nemám ani pomyšlení. Partnerským vztahům se vyhýbám. Nejdříve potřebuji zpracovat své pocity, které mě vnitřně válcují. Začíná mé období smutku.

Dívám se do minulosti a říkám si, co jsem udělala špatně; proč se mi tyhle věci dějí, vždyť chci být šťastná, to chci toho tak moc, jen trošku štěstí a lásky. Zpytuji své svědomí, nevím, kde se stala chyba. Už ničemu nerozumím.

 

Nevidím, jak mi život protéká mezi prsty. Nejdříve jsem se zaobírala budoucností a teď minulostí.

Klient K-centra mi otevřel oči.

Zlomový okamžik přichází, kdy jsem na praxi v kontaktním centru neboli K-centru. Tuto praxi jsem musela absolvovat v rámci studia. Nevěděla jsem, co mě čeká, vždyť to byla moje první praxe, ale těšila jsem se na ni – nové zážitky, nové poznatky o práci, kterou chci dělat, nový kolektiv.

Otevírá se kontaktní místnost, kam mohou klienti přijít, vyřídit si potřebné záležitosti a posedět a povídat si s pracovníky K-centra. Vedoucím své praxe jsem vyzvána, abych se s klienty seznámila a povídala si s nimi, což také činím. Zpočátku mi to jde těžce, protože se ostýchám, nevím, na co se jich mám ptát, ale po pár minutách se v rozhovoru cítím dobře.

Povídáme si o nejrůznějších věcech a jeden muž mi říká, víš, minulost nezměním a budoucnosti se nemusím dožít. Neřeším, co bude zítra, řeším, co bude dnes. A v tomto bodě se mi život obrátil o 180 stupňů. Byl to pro mě obrovský šok. A já si uvědomila, že nejdůležitější je přítomnost.

Ještě ten večer jsem si daný rozhovor přehrávala ve své hlavě a přemýšlela nad svým životem. Ten muž měl pravdu a díky němu jsem se přestala soustředit na minulost i na budoucnost. Vzala jsem otěže pevně do svých rukou a nenechala život, aby mi protékal mezi prsty.

Začala jsem žít v přítomnosti.

Eva Rosecká
Jsem žena vždy s úsměvem na tváři a laskavostí v srdci. Miluji všední i nevšední inspiraci a motivaci; s radostí uskutečňuji své sny. Jsem strůjkyní svého života. Provázím ženy cestou, na které si uvědomí svou jedinečnost, vnitřní sílu a přirozenou krásu a naučí se věřit si a vážit si sama sebe. Můj příběh si přečtěte zde >>