Můj příběh

Jsem žena vždy s úsměvem na tváři a laskavostí v srdci. Miluji všední i nevšední inspiraci a motivaci; s radostí uskutečňuji své sny. Jsem strůjkyní svého života.

Provázím ženy cestou, na které si uvědomí svou jedinečnost, vnitřní sílu a přirozenou krásu a naučí se věřit si a vážit si sama sebe.

Žiji nádherný život plný překvapení

Na tváři mám vždy úsměv. Vykouzlí mi ho maličkosti jako můj odraz v zrcadle, kdy se na sebe každé ráno podívám a řeknu si, jak moc mi to sluší; nabíjí mě sluneční paprsky, povídání si s kamarádkami u skleničky vína, nebo procházka do přírody.

Uvědomuji si svou jedinečnost, vnitřní i vnější krásu. Objevuji poklady, které se ve mně skrývají a je to jedna velká jízda. Řídím se svou intuicí a věřím si. Jsem sama sebou, bez jakýchkoliv podmínek. Žiji tady a teď. Jsem strůjkyní svého života. Sny, o kterých jsem vždy jen snila, proměňuji ve skutečnost. Při jejich splnění zažívám nevýslovné pocity štěstí.

Cítím vděčnost za všechny příležitosti, které mi do života vstoupily, protože díky nim se moje osobnost dále rozvíjí. Uvědomuji si své úspěchy a mám z nich obrovskou upřímnou radost. Jsem sama na sebe pyšná, že se dokážu postavit různým překážkám, které není snadné zdolat a vyžadují hodně sil a energie. Jsem hrdá na svou odvahu.

Pocity, jaké nyní prožívám můžu shrnout do dvou prostých slov s nádherným zněním JSEM ŠŤASTNÁ.

Zářící jako žárovka jsem vždy nebyla

O životě, který žiji dnes se mi před pár lety ani nesnilo. Prožít nádherný život podle svých představ, uskutečnit jednou své tajné sny, bylo pro mě nereálné. Radost společně se štěstím se z mého života vytratila a místo nich mi do života vstoupila bolest se smutkem.

Období smutku, které odstartovalo mou přeměnu

Seděla jsem na posteli ve svém pokoji, v náručí žmoulala hřejivou deku a myšlenky v hlavě absolvovaly běžecký závod. Jejich obsah jsem stále nedokázala pochopit. „Proč mi to udělal?“. Ptala jsem se sama sebe neustále. „Co jsem udělala špatně?“. „Proč se to stalo?“. „Co kdybych se nechovala tak, jak jsem se chovala?“. Vždyť jsme spolu prožily krásné roky.

Šest a půl roku bylo najednou pryč jako mávnutím kouzelného proutku. Místo vybírání svatebních šatů, jsem obdržela nevybíravé kopačky. Byla jsem na dně. Měla jsem ale na výběr ze dvou možností – buď se budu litovat anebo zvednu zadek a začnu něco dělat. Představa, že se lituji, byla velmi lákavá. Nakonec jsem se rozhodla pro možnost číslo dvě.

Začala jsem pomalým tempem pracovat na svém osobnostním rozvoji. Zajímala jsem se o články zaměřující pozornost na toto téma a navštěvovala jsem také živé akce. Věnovala jsem pozornost tomu nejdůležitějšímu člověku na světě – sobě samé. A najednou se doslova začaly dít zázraky.

Dar jménem rozchod

Tyto kopačky nebyly jediné, které jsem ve svém životě dostala – přišly další a další, ale díky těmto prvotním jsem v sobě objevila doposud skryté schopnosti.

Měla jsem v sobě uvězněnou obrovskou vnitřní sílu, o které jsem před tím vůbec nevěděla.

Uvědomila jsem si svou výjimečnost a svůj potenciál. Naučila jsem se vážit si sebe samé; důvěřovat si; mít se ráda taková, jaká doopravdy jsem – bez jakýchkoliv podmínek; každý den se obdarovávat sebeláskou.

Naučila jsem se odpustit nejen lidem ve svém okolí, ale hlavně sama sobě; pracovat se svým strachem; dokázat říci důrazné NE, pokud s něčím nesouhlasím; nebát se uskutečnit změny.

Začala jsem o sebe pečovat, hýčkat se a rozmazlovat; plnit si svá přání; pracovat na svém osobnostním rozvoji; soupeřit sama se sebou, nikoliv s ostatními.

Vydala jsem se na cestu za dosažením štěstí, lásky, radosti a spokojenosti.

Všechny kopačky vždy měly společnou jednu věc – posunuly mě směrem vpřed na mé cestě objevování sebe samé. Bez nich bych nebyla tam, kde jsem dnes.