Jsi KRÁSNÁ!

Jsi ženou, která objevila tajemství zářícího drahokamu ukrytého ve svém srdci a tajemství svých půvabů. Jsi nádherná, jedinečná, noblesní kráska. Přestaň pochybovat o své kráse jednou provždy. Opakuj si každé ráno před zrcadlem tato slova „JSEM KRÁSNÁ“ a uvidíš obrovskou proměnu.

Uvědomuji si bohatství své vnitřní krásy. Krásu hrající všemi barvami z barevné paletky, a když se zářivé i méně zářivé spojí dohromady, vzniká jedinečný ohňostroj. Vnitřní krása ukrytá v mém srdci se mi přenáší do krásy vnější, tedy do mého vzhledu. Když prožívám radost a štěstí, zdobí mi tvář úsměv doslova od ucha k uchu.

Už se nestydím za své pihy, pihatý obličej neschovávám do tuny make-upu; pihaté ruce nezahaluji do dlouhých rukávů, naopak si uvědomuji jejich výjimečnost a jsem hrdá, že je mám. Své pleti věnuji dostatečnou péči výrobky, které mám ráda. Líčím se, ale do víru velkoměsta dokážu vyjít i bez líčidel. Rty si ráda zvýrazním pouze rtěnkou s leskem a oči řasenkou. Líbí se mi můj dolíček ve tváři, který skvěle dokresluje můj obličej.

Objevila jsem kouzlo masáží, které ráda svému tělu dopřávám. Mám ráda svou postavu a nestydím se za ní. Miluju šaty a ráda si je oblékám.

Prozradím vám kouzlo, které mi funguje – když si na sebe obléknu šaty, vždy se najde alespoň jeden muž, který se za mnou otočí a prohlíží si mě. Šaty zvýrazňují naši ženskost, a když se ještě krásně usmějete, stanete se neodolatelnou. Aby se za vámi otočil nějaký muž, nepotřebujete žádné speciální šaty. Já také nenosím žádné vyzývavé šaty. Nosím ty šaty, které mám ráda, a které mi dělají radost.

Nemám výčitky, když si dám kousek čokolády. Vždy, když jsem si řekla kouzelnou větu, nemůžu si dát čokoládu, protože musím zhubnout pět kilo, mozek mi naservíroval odpověď na stříbrném podnose. Můžeš, můžeš, můžeš, dej si.

Co je zakázané nás přitahuje jako magnet. Samozřejmě jsem neodolala, protože nemám pevnou vůli, co se týká čokolády a čtvereček si vychutnala. Uvědomila jsem si, že tudy cesta nepovede a přestala si odepírat čokoládu. Ze zakázaného se stalo povolené, opustily mě výčitky, neřeším svou váhu a jsem šťastnější, když si jednou za čas čokoládu vychutnám.

Neporovnávám se s druhými ženami, protože vím, že jsem jedinečná a mám jedinečnou krásu. Nemám tuto potřebu porovnávání, protože vím, že už předem je to prohraný boj. Soutěžím pouze sama se sebou, abych podávala ještě lepší výkony.

Nepochybuji o sobě samé, věřím si. Znám své kvality, své silné stránky stále rozvíjím. Znám také své stránky, které nedosahují takových kvalit jako ty silné, i na nich pracuji a rozvíjím je. Věnuji se zálibám, které mě baví a naplňují a díky nim nevnímám čas, jak utíká, protože moje pozornost je zaměřená pouze na tyto záliby. Miluji svoji výjimečnost.

Když se ohlédnu do své minulosti, není tomu tak dávno, co jsem se neměla ráda, svou krásu jsem neviděla a připadala si ošklivá.

Nemám obličej bez pih, nemám dlouhé vlasy, nemám zářivé zuby, nemám dlouhé nohy, nemám ploché břicho, nemám … Nejsem hubená, nejsem hezká, nejsem zábavná, nejsem chytrá, nejsem sportovní typ, nejsem dost dobrá, nejsem … Jsem nikdo. Na nose mám útvar podobný bradavici; na obličeji a rukách pihy, které mi jsou na obtíž. Na sport jsem úplné trdlo. Tělocvikář mě posazuje na lavičku, protože vidí, že tu kozu nepřeskočím. Uvědomuji si to také, tak proč se máme trápit navzájem.

Nic neumím, v ničem nevynikám, v ničem nejsem dobrá. Je jedno, že mám jedničku z češtiny, když z matematiky mám za čtyři. Svou energii soustředím na své slabé stránky – tu čtyřku si musím opravit. Nevím, co mě baví, ani nevím, co mi jde. Neznám své silné stránky, znám jenom ty slabé a znám své nedostatky.

Žádný kluk mě nechce a asi ani nikdy chtít nebude. Nejsem modelka (nemám ideální míry) a to, že jsem možná chytrá, nikoho nezajímá. Přece nejhlavnější je teď vzhled a ten já prostě nemám dokonalý. Kluci chtějí holky, za kterými se mohou otočit – s dokonalou postavou, dlouhými vlasy, zábavné, chytré a především krásné. Žádný kluk šeredu nechce. Není mi souzeno, abych se z ošklivého káčátka proměnila v krásnou labuť.

Dívala jsem se na svůj odraz do zrcadla a myslí mi proletěla otázka, na kterou jsem znala už odpověď. „Myslíš si, že jsi krásná?“ Se slzami v očích jsem si potichu odpověděla NE, NE, NE. Nejsem krásná a nikdy ani nebudu. Nemám na to být, krásná. A pak se spustil nezastavitelný proud slz.

Zlom byl obrovský skoro jako zemětřesení.

Našla jsem v sobě odvahu a podívala jsem se znovu do zrcadla, do svých opuchlých očí a najednou si uvědomila, že stejně nikdy nebudu modelkou, tak proč se mám trápit vzhledem. Položila jsem si otázku, jestli mi vážně ty slzy za trápení stojí. Vnitřní hlásek mi našeptával NE, NE, NE, nestojí. Měl pravdu, nestály.

Otřela jsem si oči do kapesníku a usmála se na sebe. Nebylo mi do smíchu, ale cítila jsem, že okovy, které mě dlouhou dobu sužovaly, spadly ze mě na zem a roztříštily se. Okovy, které jsem si vytvořila ve své mysli, protože jsem o sobě pochybovala. Najednou jsem se cítila svobodně.

Věděla jsem, co udělám jako první věc. Nebudu se porovnávat s holkami ze třídy, ani vzhledem, ani známkami. A nikomu nedovolím, aby mě porovnával s druhými. Já jsem já a nechci být někým, kým doopravdy nejsem. Nenechám potlačit svou jedinečnost. Budu si věřit a už nikdy o sobě nebudu pochybovat, protože vidím, na jakou cestu mě mé pochyby přivedly. Na cestu, kde jsem dostala okovy.

Své slabé stránky jsem znala na 100 %, proto nastal čas zaměřit na své silné stránky a přemýšlela o tom, co mi jde a v čem jsem doopravdy dobrá. To bylo hodně náročné, protože jsem se pořád vracela ke svým slabým stránkám, a ještě několik let trvalo, než jsem si své silné stránky začala rozvíjet.

Nevěděla jsem, kdo jsem, ale věděla jsem, jaká být nechci a co nechci zažívat. Tímto jsem uzavřela jednu kapitolu svého života plnou slz, bolesti, trápení, smutku, pocitů méněcennosti.

Vždy když se jedna kapitola života uzavře, otevře se prostor, aby mohla být napsána nová kapitola, která se také stane součástí mozaiky.

Začala jsem psát novou kapitolu, ve které jsem si díky této bolestné zkušenosti uvědomila sebe samu, už jsem si více věřila, neporovnávala vzhled ani výkon s druhými dívkami, neskrývala své pihy před světem, nestyděla se za svou postavu, zjistila své silné stránky, uvědomovala si svou výjimečnost a krásu. Krásu vnější i vnitřní a pochyby poslala na vandr společně s tvarohovými buchtami v ranečku.

A teď pojďte do akce vy.

Vezměte si čistý papír a napište si na něj, co se vám na sobě líbí, co na sobě máte ráda, čeho si na sobě vážíte. Můžete si na ni odpovědět také ve své mysli, ale lepší je to vidět názorně černé na bílém.

Že je to pro vás některé těžká otázka? Věřím, že ano. I já jsem zpočátku měla obrovský, opravdu obrovský problém na ni odpovědět. Ale věřím, že ve svém vzhledu a nitru objevíte minimálně jednu věc, kterou na sobě máte ráda.

Teď se pohodlně usaďte, zapalte si svíčku, nalijte si svůj oblíbený čaj, čokoládu, nebo víno, zavřete oči a popřemýšlejte nad touto otázkou. Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat.

Eva Rosecká
Jsem žena vždy s úsměvem na tváři a laskavostí v srdci. Miluji všední i nevšední inspiraci a motivaci; s radostí uskutečňuji své sny. Jsem strůjkyní svého života. Provázím ženy cestou, na které si uvědomí svou jedinečnost, vnitřní sílu a přirozenou krásu a naučí se věřit si a vážit si sama sebe. Můj příběh si přečtěte zde >>